Historie biorezonance

Počátky teoretického uvažování o biorezonanci.

Původní text datuje počátky objevu jevu biorezonance do první poloviny 20. století. Jako jeden z prvních teoretických předpokladů uvádí práci Alberta Einsteina a jeho rovnici E = mc² publikovanou v roce 1905. Zdroj tuto myšlenku interpretuje větou, že hmota a energie spolu úzce souvisejí.

Druhým významným jménem je Louis Victor de Broglie. Jeho práce popisovala dvojí charakter hmoty, tedy částicovou a vlnovou povahu. Za objev vlnové povahy elektronů získal v roce 1929 Nobelovu cenu za fyziku.

Jako další důležitý historický předpoklad zmiňuje práce rozvoj elektrické energie, její technické využití a postupné rozšíření výzkumu elektrických a elektromagnetických jevů.

Nikola Tesla a vysokofrekvenční proudy.

Původní zdroj spojuje první praktické experimenty s působením frekvenčních generátorů na živé organismy s prací Nikoly Tesly. Tesla experimentoval s vysokofrekvenčními proudy, oscilátory a dalšími elektrickými zařízeními.

Zdroj cituje dobové zprávy, podle kterých Tesla a jeho současníci připisovali vysokofrekvenčním oscilátorům různé fyziologické účinky. Tesla měl tato zařízení používat také sám na sobě a věnoval určitou část své práce otázce působení vysokých frekvencí na lidský organismus.

Tento směr však nakonec opustil a další rozvoj frekvenčních terapeutických experimentů je v práci spojován především s americkým výzkumníkem Royalem Raymondem Rifem.

Royal Raymond Rife a frekvenční generátory.

Dr. Royal Raymond Rife se narodil v roce 1888 a původní text jej označuje za jednoho z významných průkopníků frekvenčních přístupů. Zabýval se mikrobiologií, optikou a konstrukcí speciálních mikroskopů s velmi vysokým zvětšením a rozlišením.

V letech 1921–1922 měl při pozorování živých bakterií a virů pod svým mikroskopem sledovat jejich reakce na elektrická frekvenční pole. Zdroj uvádí, že při vystavení určitých mikroorganismů konkrétním frekvencím docházelo k narušení jejich membrány.

Na základě těchto pozorování Rife podle zdroje vytvořil rozsáhlý seznam frekvencí mikroorganismů. Text uvádí přibližně 15 000 frekvencí různých bakterií a virů, které měl získat dlouhodobým laděním generátoru současně s mikroskopickým pozorováním vzorků.

Při této práci je v původním textu zmíněn také pleomorfismus, tedy změna podoby mikroorganismu v závislosti na prostředí.

Zdroj dále popisuje historickou zprávu o skupině čtrnácti vážně nemocných pacientů s rakovinou, u nichž měl být použit Rifeho generátor s plazmovým zářičem. Původní materiál této léčbě připisuje velmi vysokou úspěšnost. Toto tvrzení zde uvádíme pouze jako součást historického zdroje.

Podle textu Rife během svého života pracoval také v oblasti optiky, elektroniky, radiochemie, biochemie, balistiky a letectví. Zemřel v roce 1971 ve věku 83 let.

Další výzkumníci a elektromagnetické jevy.

Harold Saxton Burr

V letech 1930 až 1935 vznikl na Yaleově univerzitě výzkumný program vedený profesorem Haroldem S. Burrem. Původní práce jeho výsledky interpretuje tak, že živé organismy vykazují elektrická a související magnetická pole.

Zdroj dále uvádí, že zdravé orgány a orgánové soustavy mají charakteristické elektromagnetické frekvenční vzory.

Antoine Prioré

Francouzský výzkumník Antoine Prioré v období přibližně od roku 1950 do roku 1970 konstruoval a testoval elektroterapeutická zařízení využívající elektromagnetická pole.

Barry Lynes

Původní text zmiňuje také amerického novináře Barryho Lynese a jeho knihu „The Cancer Cure That Worked“, která se věnovala práci Royala Raymonda Rifeho. Český překlad knihy vyšel podle zdroje v roce 2010.

Hulda Regehr Clark

Další osobností uváděnou v práci je Dr. Hulda Regehr Clark (1928–2009). Studovala biologii, biofyziku a fyziologii buněk a doktorát získala v roce 1958.

Původní zdroj ji spojuje s experimenty zaměřenými na frekvenční impulsy a jejich použití v alternativních terapeutických postupech. Její názory a léčebné metody patří do oblasti alternativní medicíny.

Další výzkumné práce

Text dále uvádí výsledky výzkumné skupiny profesora H. Hämäläinena na technické univerzitě v Helsinkách v souvislosti s endogenními bioelektrickými oscilacemi.

Zmíněn je také Prof. P. A. Anninos z Democritus University of Thrace v Řecku, jehož práce původní zdroj spojuje se studiem změn frekvenčních vzorů při patologických procesech.

Mnichov a počátky systému BICOM.

Za další významné místo ve vývoji biorezonance označuje původní práce německý Mnichov. V roce 1976 zde pan Brügemann založil společnost Brügemann GmbH, později REGUMED GmbH.

Ve spolupráci s Dr. Morellem, kterého text označuje za jednoho z duchovních otců tohoto terapeutického konceptu, vznikl systém BICOM.

Zdroj zdůrazňuje, že BICOM se od předchozích frekvenčních zařízení odlišoval zejména využitím vlastních frekvenčních vzorků pacienta a principem zpětné vazby. Přístroj byl následně postupně technologicky rozvíjen až k modelové řadě BICOM optima.

Rezonance jako obecný fyzikální jev.

Rezonance je obecně definována jako situace, kdy se frekvence vlastního kmitání určité soustavy shoduje nebo přibližuje frekvenci vnějšího zdroje. Za takových okolností může docházet k výraznému zesílení amplitudy kmitání.

Historicky bývá pozorování rezonance spojováno již s Galileem Galileim a jeho experimenty s kyvadly a strunami hudebních nástrojů na začátku 17. století.

Rezonanční jevy se objevují v různých typech kmitání a vlnění. Patří mezi ně například:

• mechanická rezonance,
• akustická rezonance,
• elektrická a elektromagnetická rezonance,
• nukleární magnetická rezonance,
• rezonanční jevy při pohybu vesmírných těles.

Elektrická rezonance vzniká v elektrickém oscilačním obvodu při buzení periodickým zdrojem s frekvencí odpovídající vlastní frekvenci obvodu.

Nukleární magnetická rezonance využívá magnetických vlastností atomových jader souvisejících mimo jiné s jejich spinem.

V astronomii lze nalézt například Laplaceovu rezonanci, při níž jsou oběžné doby různých těles ve vzájemném poměru malých celých čísel.

Při rezonanční frekvenci může i relativně malé pravidelné působení vyvolat vysokou amplitudu kmitů, protože se v systému postupně akumuluje energie. U mechanických konstrukcí může extrémní rezonanční zesílení vést až k jejich poškození.

Princip biorezonance podle původního zdroje.

Původní práce navazuje na Burrův výzkum tvrzením, že různé struktury živé tkáně vykazují charakteristická frekvenční spektra a že elektromagnetické procesy mohou hrát roli v organizaci biologických systémů.

Biorezonanční metoda je zde popsána jako koncept založený na předpokladu, že fyziologické procesy nejsou regulovány pouze chemicky, ale také pomocí elektromagnetických impulsů.

Zdroj dále předpokládá, že orgány a orgánové systémy zdravého organismu vykazují charakteristické frekvenční vzory a že jejich narušení může souviset s poruchou rovnováhy organismu.

V textu je rovněž popsána teorie, podle níž mohou být mikroorganismy citlivé na určité kritické frekvence. Zdroj tuto myšlenku spojuje s rezonančním působením na jejich membrány. Jde o terapeutickou interpretaci uvedenou v původní práci.

Koherence a energetika v biologických systémech.

Významnou část původního textu tvoří práce fyzika Herberta Fröhlicha (1905–1991), který se kromě supravodivosti zabýval také teoretickými otázkami kvantových procesů v biologických strukturách.

Ve své práci z roku 1968 navrhoval možnost vzniku koherentních kolektivních oscilací v biologických systémech. Zdroj tyto myšlenky používá jako jeden z teoretických základů pro předpokládanou citlivost organismu vůči velmi slabým elektromagnetickým polím.

Základní Fröhlichovy myšlenky

Biologické makromolekuly a struktury vykazují významné polární a polarizační vlastnosti. Jejich vibrace mohou být doprovázeny polarizačními vlnami a elektromagnetickým polem.

Fröhlich se zabýval také nelineárními vlastnostmi biologických struktur a otázkou, zda se energie dodávaná metabolismem může organizovat do nerovnovážných stavů namísto toho, aby se pouze přeměnila na teplo.

Schumannovy rezonance.

Schumannovy rezonance jsou elektromagnetické rezonance vznikající v prostoru mezi povrchem Země a ionosférou. Německý fyzik W. O. Schumann je teoreticky předpověděl v 50. letech 20. století.

Původní práce uvádí několik charakteristických frekvencí: přibližně 7,8; 14; 20; 26; 33; 39 a 45 Hz s určitou tolerancí.

Text zmiňuje rovněž ionizovanou vrstvu atmosféry, která se nachází přibližně 95 až 130 kilometrů nad zemským povrchem a podílí se na vzniku tohoto rezonančního prostředí.

Vliv Schumannových frekvencí podle zdroje

Původní práce následně uvádí studie a pozorování, která interpretují Schumannovy rezonance ve vztahu k biologickým procesům a lidskému biorytmu.

Zmíněny jsou například experimenty s buněčnými kulturami a pozorování osob pobývajících v elektromagneticky odstíněném prostředí. Text také zmiňuje historická pozorování kosmonautů a používání frekvenčních generátorů v kosmických kabinách. Tato tvrzení zde zachováváme jako součást původního zdroje.

Organismus jako fyzikální objekt.

Původní práce popisuje lidský organismus také jako elektromagnetický systém. Molekuly a atomy jsou zde chápány jako elektricky polarizovatelné struktury schopné interakce s elektromagnetickými impulsy.

Na tomto základě zdroj charakterizuje biorezonanční terapii BICOM jako metodu pracující s elektromagnetickými frekvencemi snímanými z pacienta.

Zdroj dále uvádí terapeutické účinky, absenci nežádoucích účinků a působení na několik regulačních úrovní organismu. Tato tvrzení pocházejí z původní práce a nejsou zde prezentována jako nezávisle ověřený medicínský závěr.

V tomto konceptu má spektrum pacienta obsahovat fyziologickou a patologickou složku. Fyziologické frekvence jsou spojovány se zdravými orgány, zatímco patologická složka má podle zdroje vznikat při narušení regulačních mechanismů.

Testování pomocí biorezonance je v práci popsáno jako porovnávání frekvenčních charakteristik pacienta s referenčními fyziologickými vzory.

Zpětná vazba a zpracování signálu.

Podle původního popisu jsou frekvenční vzorky pacienta snímány pomocí vstupních elektrod. Uvnitř přístroje jsou elektronicky zpracovány a výsledný signál je následně přiváděn zpět k pacientovi prostřednictvím výstupní elektrody.

V průběhu terapie tak podle tohoto konceptu vzniká zpětná vazba: změna stavu pacienta ovlivňuje vstupní signál a změněný vstupní signál následně ovlivňuje signál výstupní.

Původní text popisuje také takzvaný biologický filtr, jehož úkolem má být oddělit fyziologickou a patologickou složku vstupního signálu.

Typy zpracování signálu

Poslední tři typy jsou podle původní práce používány pro zpracování signálu pacienta, který obsahuje fyziologickou i patologickou složku.

Regulace organismu a DMI impulsy.

Původní práce vysvětluje působení BICOMu jako částečnou nebo úplnou neutralizaci takzvaných patologických frekvenčních vzorů, která má následně podpořit vlastní regulační schopnosti organismu.

Zdroj uvádí, že výsledný elektronický signál může být transformován do magnetického signálu a předáván prostřednictvím modulační podložky.

Přes tuto podložku mohou být podle textu aplikovány také dynamické multiimpulzní pakety označované DMI. Původní práce je spojuje s principem Schumannových rezonančních frekvencí.

Diagnostická a terapeutická část přístroje.

Původní text rozděluje přístroj BICOM na diagnostickou a terapeutickou část. Diagnostická část je zde spojována s metodou EAV, tedy elektroakupunkturou podle Dr. Volla.

Při EAV se podle zdroje sleduje elektrická vodivost v akupunkturních bodech. V rámci popisovaného postupu se obvykle měří dvacet počátečních a koncových bodů meridiánů na rukou a nohou.

Hlavní význam přístroje však práce přisuzuje terapeutické části. Terapie probíhá pomocí předdefinovaných programů, které se odlišují parametry zpracování signálu.

Nastavovat lze například typ a frekvenci signálu, zesílení, průběh signálu, intervalový režim, kolébání frekvence nebo dobu trvání programu. Zdroj uvádí také možnost úpravy stávajících programů a vytváření vlastních nastavení.

Praktická doporučení uváděná ve zdroji.

Před terapií doporučuje původní materiál odložit kovové ozdoby, například řetízky, prstýnky a náramky. Zmíněny jsou také bateriové hodinky s quartzovým krystalem.

Doporučení po terapii

• zvýšit příjem tekutin,
• po dobu přibližně 24 hodin nepít alkohol a kávu.

Zdroj uvádí, že reakce na terapii mohou být individuální. Někteří lidé mohou podle textu pociťovat únavu, jiní naopak zvýšenou energii.

Původní práce zmiňuje také takzvané „prvotní zhoršení“, které interpretuje jako dočasnou reakci organismu. Toto vysvětlení je součástí původního biorezonančního konceptu.

Počet jednotlivých sezení má podle zdroje záviset na charakteru obtíží a individuální reakci pacienta. U hlubších problémů je v textu uváděna potřeba terapii opakovat.